Florbal je kolektivní halový sport podobný pozemnímu hokeji. Hraje se na hřišti o rozměrech 40×20 metrů s lehkým dutým plastovým míčkem. Při standardní herní situaci je z každého týmu na hřišti v jeden moment pět hráčů v poli a jeden brankář. Hráči při hře používají speciální florbalové hole (tzv. florbalky) a snaží se vstřelit protivníkovi gól. Brankáři žádnou hůl nepoužívají, chytají pouze svým vlastním tělem, zejména rukama a nohama
Historie florbalu
I když florbal vznikl původně v USA, je vznik považovám ve Švédsku. Zde se v 70. letech 20. století začal, pod názvem innebandy hrát organizovaně a rychle si získal obrovskou popularitu. Další zemí, kde si hra brzo získala popularitu, bylo Finsko (pod názvem salibandy) a Švýcarsko (unihockey). S rozdílnými názvy se také mírně lišila pravidla, největší rozdíl byl ve švýcarské verzi, kde i brankář používal hokejku. Ke sjednocení pravidel došlo v roce 1986 v souvislosti se založením Mezinárodní florbalové federace.
Švédsko udává směr ve vývoji dnešního florbalu a má nejvíce registrovaných florbalistů na světě. Česká florbalová unie je z hlediska počtu členů na třetím místě za druhými Finy a před čtvrtými Švýcary.
Florbalový míček v dnešní podobě paradoxně nevyvinuli florbalisté, ale baseballisté. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů totiž slouží k tréninku baseballových pálkařů.
Švýcarský florbal
Ve Švýcarsku šli svou cestou. Hlavním rozdílem bylo to, že brankář měl hokejku, jako má brankář v hokeji. Ve Švýcarsku hrají „velký florbal“ (Grossfeld) pouze v nejvyšších soutěžích. V nižších soutěžích se hraje tzv. Kleinfeld – malý florbal, kde v poli hrají pouze 3 hráči (plus brankář). Kleinfeld hraje převážná většina florbalistů v nižších soutěžích. Švýcaři k tomuto rozdělení přistoupili asi také proto, že ve Švýcarsku není dostatek velkých hal (40×20 m).
Současný světový florbal
Dnes už ani ve Švýcarsku brankáři hokejku nemají, protože existují mezinárodní pravidla florbalu stanovená Mezinárodní florbalovou federací IFF (International Floorball Federation). IFF vznikla v roce 1986, mezi zakládající země patřilo Švédsko, Finsko a Švýcarsko. V současnosti tvoří IFF přes 50 zemí, mezi které patří i Nigérie nebo Pákistán. Česko, respektive ČFbU, se stalo členem v roce 1992, kdy měla IFF osm členů.
Jak se hraje
Na hřišti 40×20 metrů, které je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, proti sobě nastupují dvě družstva s pěti hráči v poli a brankářem. Většinou se hraje na tři útočníky a dva obránce. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části, mají měkkou obvodovou a chytací síť. Hraje se na 3×20 minut (tento limit platí u elitních soutěží, u mládeže a v nižších soutěžích se časy liší), přestávky mezi třetinami jsou 10 minut (v elitních soutěžích). Juniorky hrají třikrát 15 minut čistého času s přestávkou 5 minut.
Hráči v poli mohou míček odehrát pouze florbalovou holí, zároveň však není přípustné hrát holí nad úrovní kolen. Míček lze odehrát nebo zpracovat i nohou, ale přihrávka nebo vstřelení gólu kopnutím je porušením pravidel. Kontakt mezi hráči už není zakázán jako v počátcích hry – hra tělem se toleruje. Hra hlavou nebo rukou je zakázaná, stejně jako výskok. Brankář hokejku nepoužívá a může míček odrazit kteroukoliv částí těla nebo chytat do rukou, pokud se jakoukoliv částí těla nebo výstroje dotýká velkého brankoviště. Dále brankář nesmí dostat nahrávku od spoluhráče, tzv. „malou domů“ a při výhozu nesmí přehodit půlící čáru.
Výstroj hráče:
Florbalová hůl: délka 70-105cm (podle výšky hráče), tvrdost 21,5-42mm (21,5mm nejtvrdší, 42mm nejměkčí), musí mít certifikát IFF
Obuv: nejlepší je určená přímo pro florbal
Míčky: registrovány IFF, také v různých barvách, v ČR povolen jen bílý a od MS 2008 i „vanilkový“
Doplňky: nátepníky, čelenky, vaky na hokejky, tašky atd.
Výstroj brankáře:
Brankářská maska
Brankářská vesta
Brankářské chrániče (lokty, kolena, holeně, suspenzor)
Brankářské kalhoty
Brankářské triko
Brankářské rukavice
Brankářská maska musí být schválena IFF
